Kunice - Všimli jste si, kolik obcí v našem regionu končí na příponu -ice? My sami jsme už byli v Radějovicích, Dobřejovicích a dnes jedeme do Kunic, které sdružují Kunice, Vidovice, Všešímy, Dolní a Horní Lomnice. Pan starosta Kunic Josef Málek je, stejně jako paní starostka Žilíková z Dobřejovic, starousedlík. Je tu už od roku 1967, tedy vlastně od roku 1965, kdy narukoval jako prezenčák do sousedních Vidovic, tehdy samostatné vesnice. Oženil se tu a zůstal. Dnes je starostou už třetí období a předcházející období byl místostarostou, takže strávil na obci už 12 let. A jeho zásadní stanovisko "Chceme, aby to tu zůstalo alespoň kapku vesnice," lze brát jako životní moudrost i krédo, zvláště v tomto regionu blízko hlavního města. Neboť i sem se stěhují lidé. Mnozí se tu dobře začleňují do obce, cítí se tu doma a pro obec toho dělají hodně. Jiní si tu staví domky anebo přestavují chaty, ale používají vesnici spíše jako noclehárnu. Ráno odjedou a večer se vracejí, vlastně žijí v Praze, stěžuje si tak trochu pan starosta. Obyvatel je tu k trvalému pobytu hlášeno 700, z toho jsou dvě třetiny starousedlíci. Noví obyvatelé si tu stavějí velmi pěkné domky. Základní roloha parcely nemá být menší nežli 1400 čtverečních metrů. Čím větší, tím lepší. To aby si sousedé nekoukali do oken a aby měli místo na dostatek zeleně.

Pozemky se rozkládají na původních polích. Půda tu je neúrodná, kamenitá. Scelování pozemků za minulého režimu smetlo vrchní vrstvu úrodné půdy do řeky. A tak dnes je tu jenom jeden soukromý zemědělec, který skutečně půdu obdělává. Kunice mají plyn, vodu i kanalizaci. Plyn má obec od Pražské plynárenské, kanalizaci a vodovod byl financován z dotací státu, ze zvýhodněných úvěrů státních a evropských institucí a z vlastních zdrojů. V současné době probíhá kolaudace stavby a její kompletní zprovoznění si občané zčásti platí sami, zčásti obec. Na projekt se okolní obce sdružily a sdružení vede starosta Světic pan A. Henlor. Obec má celkem dobré komunikace, jejichž některé části se právě opravují. Tyto opravy financuje obec. Má i obchod - za minulého režimu postavili občané obchod v akci Z zadarmo pro Jednotu. Ta ji po revoluci prodali obci za nemalý peníz. Nyní ji provozuje nájemce. Pan starosta však ví, že pro starší a staré lidi není jednoduché si ze všech konců vesnice jít nakoupit. A tak každý pátek vezme mikrobus, naloží do něj starší spoluobčany a jede se nakoupit - buď v Kunicích anebo do sousedních Stránčic či Popovic. Do velkých super či hypermarketů staří občané jezdit nechtějí - necítí se tam dobře. Lékaře i lékárnu tu nemají - i tam je třeba občas dojet.

Obec se stará i o mladé. Mateřská školka tu je. Základní škola je ve Strančicích a v Popovicích. Jízda do školy i ze školy se tak stává společenskou událostí pro všechny děti od šesti let. A v každém počasí. Autobus jezdí každých 30 minut a to tak, aby se to hodilo dětem i lidem zaměstnaným. Přímo ve vesnici je odborné učiliště kuchařské.

Pracovních příležitostí tu mnoho není: samé drobné provozovny. V budoucnu má vyrůst nedaleko logistické centrum, které by mělo zaměstnat asi I 200 lidí. Proti jeho stavbě však už nyní protestují občané z okolních vesnic. Hlavním úkolem v celé východní části našeho regionu, říká paní Irena Staňková, bude zmírnit následky výstavby a provozu gigantického logistického areálu Kunice (nájezd exit č. 15 Všechromy, denně I 500 kamiónů, 4 haly každá v rozměrech 150x400) na změnu rázu krajiny. Mohlo by mít za následek i znehodnocení soukromých pozemků a rodinných domků v okolí.

Pro sport je tu především výborně fungující fotbalový klub, který navštívíme na jaře, až bude sezóna. stejně jako závodní jezdecké stáje a chov. Je tu též motocyklistické centrum mládeže, které sdružuje tým chlapců od 13 do 20 let, je jediným týmem ve své věkové kategorii, který z Česka startuje na Mistrovství světa a pracuje pod patronací Středočeského hejtmana pana Bendla.

Důležité je občanské sdružení Rozvoj Kunic a jeho okolí, které už má přes padesát členů. Vzhledem k tomu, že toto sdružení se hlavně zabývá rekonstrukcí zámečku a celého jeho areálu, řekněme si o zámku pár slov. První zmínka o panském sídle ve Vidovicích je z přelomu 14. a 15. století. Vlastníkem byl šlechtický rod s přídomkem "z Vidovic". Sídlo v 15. století zaniklo a v 17. století náležel statek k Velkým Popovicím. Roku 1877 byl do zemských desek zapsán samostatný statek Vidovice, který byl od roku 1906 zámkem s okrasným parkem. Zámek i park přešel ještě několik majitelů a v polovině 20. století byl zestátněn. Jak bylo tehdy zvykem, pobývala v něm tenkrát i armáda. V tomto nepříliš dobrém stavu býl převeden na obec, která jej prodala soukromé firmě. Ta jej vytunelovala a pak zámek i park už jenom chátral a sloužil jako skládka; byl prodán v exekuci v roce 2005. A tehdy začala jeho nová historie. Byl koupen do soukromého vlastnictví Terezií Růžičkovou a Václavem Růžičkou.

Jejich snahou je nejen zachránit zámek a park jako historickou budovu, což se jim už začíná dařit, ale chtějí, aby to byl areál sloužící veřejnosti a hlavně sportování mládeže. Chtějí nabídnout ubytování, relaxaci, organizování sportovních soustředění, konferencí, školení, seminářů atd. Všechny tyto plány budou realizovány ve třech etapách v období let 2005 až 2009 a budou stát mnoho miliónů korun. Výhodou je sousedství zdárně fungujícího a úspěšného fotbalového klubu a jezdeckých stájí. Je tu několik velkých hřišť i krásná okolní příroda. Lesy byly restituovány obci. I když státní lesy z nich předtím vy těžily nádherné staré modříny, přeci jen zůstalo dost na krásné procházky, lyžování, trekking, jogging a jiné rekreační sporty.

Zámek však není jedinou historickou památkou v obci. Starší je kostelík na návsi, který nese jméno Sv. Máří Magdalény. Podle kroniky byl postaven v roce 970, tedy za Boleslava II. Ve zvonici jsou dva zvony, umíráček z počátku 16. století a velký zvon se znakem Zdeňka ze Šternberka z konce 16. století. Kostel byl mnohokrát opravován, a to jak jeho exteriér, tak interiér. Poslední opravy v devadesátých letech 20. století činily 172 600 Kč. Z této částky 73 tisí bylo vybráno od občanů, zbytek zaplatila obec. Velká část oprav byla pak provedena zdarma, bez nároku na odměnu pány Řeřábkem a Bělským, stejně tak jako oprava střechy pány Germekem a Lisníkem. Nicméně, přes všechnu tuto péči, se omltka drolí vlivem vlhka a hrozí, že se vzácný kostel, který tvoří dominantu návsi, rozpadne. Proto hodlá Římsko katolická farnost ve Velkých Popovicích požádat o poskytnutí dotace na zachování a obnovu kulturní památky Fond obnovy památek Středočeského kraje.

A že Kunice jsou obcí historickou, potvrzuje i fakt, že od 3. prosince 2004 mají vlajku a znak. ZNAK KUNIC - v modrém štítě zvon v trnové koruně, z níž do stran vynikají tři Upové listy, vše zlaté. Modrá barva připomíná potok protékající obcí, který býval zlatonosný, a ve znaku je proto i zlatá barva; zvon je ze 16. století, jeden z nejstarších zvonů v Čechách a lípa je český národní strom, všude zasazovaný na památných místech v obci. Dvě památné lípy jsou i před kostelem.

Co vyprávěla stará hruška.... Z pera kronikářky

Na dvoře domku číslo 35 na Kopánku stojí víc než-li 200 let stará planá hruška Dům, u kterého dneska stojí, byl postaven v roce 1929, ale dříve tam stávala malá chaloupka a před ní stála hruška - tehdy malá. V té chaloupce žili odnedávna rázovití lidé, hospodáři a velcí milovníci přírody sadaři, myslivci, včelaři. A vždy rebelové proti jakékoliv vrchnosti. Za roboty se jim žilo těžce. Měli jen základní školní vzdělání, ale vzdělávali se pilnou četbou, církevní hudba a zpěv jim byly duchovní oporou. V roce 1775 po velkých selských bouřích vydala Marie Terezie robotní patent, v němž omezovala a usměrňovala robotní povinnost. Mezi lidmi se však rozšířila fáma, že robotu zrušila zcela a že to páni lidem jenom zatajují. Kunice tehdy patřily uhřiněvskému panství. A Kuničtí sedláci se usnesli, že se jednoduše panstva zeptají, jak to s tím patentem vlastně je. A budou si jej chtít přečíst. Jako svého mluvčího si vybrali právě hospodáře z této chalupy. Byl z nich nejvzdělanější a hlavně nejvýřečnější. A nikoho a ničeho se nebál. Deputace však v Uhřiněvsi dopadla špatně. Panští drábové je uzavřeli do dvora a všechny zbili. Posměšně na ně křičeli, že jim patent přišijí na záda. Mluvčího navíc ještě surově zkopali. Traduje se, že proto se od té doby té části vsi, kde bydlil onen nebojácný člověk, říká na Kopánku. To vše a mnohé jiné historky i legendy by mohla stará hruška vyprávět. Ale stárne a slábne. Loni v prosinci ji vánice ulomila velkou silnou větev. Bylo by jí škoda. A staré stromy se přeci zachovat moderními technologiemi dají.